Přirozené chování koní
Vývojová řada předků koně, jak ho známe dnes, a nauka o koni ukazují, že kůň je určen pro pohyb. Stavba jeho těla a fyziologické funkce jsou zaměřeny na jeden cíl: po bezprostřední reakci se rychlým pohybem zachránit před nebezpečím.
Důkaz o tom, že vývoj koně byl zaměřen na schopnost vyhnout se nebezpečí nebo se před ním zachránit rychlým únikovým během, můžeme hledat i v těchto ukazatelích: zdravé hříbě se postaví na končetiny po narození velmi brzy, často již do půl hodiny. Rodí se s relativně vysokými končetinami, uzpůsobenými pro rychlý běh. Mléko saje až 50krát za den, při celkové spotřebě 10 - 20 L mléka. Malá dávka nezatěžuje trávicí ústrojí hříběte při běhu. Četné krátké přestávky v sání neomezují pohyb klisny-matky a možnost úniku před nebezpečím společně s hříbětem. V průběhu laktace nebrání klisně v pohybu pevné vemeno a krátké struky. V poměru k hmotnosti těla má kůň velké srdce a také kapacita plic je v poměru k objemu hrudníku relativně velká. Výživa koně je zaměřená na lehce stravitelné živiny, takže denní krmné dávky nezatěžují při běhu trávicí ústrojí atd.
Nepřetržitá nebezpečí, neustále opakované podněty, kdy i nepatrné zachrastění nebo téměř neviditelný pohyb na zemi mohly znamenat přítomnost plížící se šelmy, způsobily, že podmíněné obranné reflexy se staly nepodmíněnými, dědičnými. V průběhu nekonečně dlouhých období se u koně tvrdým bojem o život v otevřené travnaté stepi vytvořily nejen dokonalé obranné reflexy, ale i rychlost a vytrvalost, velikost a síla, otužilost proti změnám prostředí a nepřízni počasí, proti žáru poledního slunce nebo chladu sněhových bouří. Všechny tyto vlastnosti učinily z koně nejlepšího pomocníka člověka. Těchto vlastností, které kůň získal dědictvím po předcích, využil člověk ke svému prospěchu, buď aby se dal koněm nosit, nebo aby přepravoval náklad tahem či na jeho hřbetě, a to za každého počasí, na těžkých cestách, v hlubokých polích, bez přerušení v létě i v zime. Člověk od koně prostě vyžaduje vše, co dlouhým vývojem a tvrdým bojem o život z koně vytvořila přiroda.
Domestikací byl kůň zbaven všech starostí, které v divokosti musel vynakládat ke svému přežití. Nemusí nepřetržitě a bedlivě sledovat, zda se neblíží nepřítel, nemusí vyhledávat potravu a vodu, místo k úkrytu v krajně nepříznivých povětrnostních podmínkách apod. I když síla těchto instinktů byla zeslabena v průběhu více než 6000let trvající domestikace, přece jen vyzařuje energii, kterou je nutné využít správným směrem.
Proto je podmínkou úspěšněho chovu, výcviku a tréninku koně i dostatečná znalost jeho psychologie, návyků, instinktů a způsobu života. Znalost temperamentu a charakteru koně, tj. jeho vyšší nervové činnosti, je nutná pro správnou volbu tréninkového i pracovního zatížení.
Z psychologického a fyziologického hlediska jsou v životě hříbat tři kritická vývojová období: (viz. samostatné články)
- období posnatální (po narození)
- období odstavu
- období základního výcviku