♥♥♥Milujem koně♥♥♥

ychle si balím housku a jablko na svačinu do školy a rychle si nalévám pomerančový džus.

Dnes se zas půjdu potají podívat do stáje za tím krásným černým poníkem.Doufám, že máma nepřijde na to, že nám škola nezačíná teď od půl osmé, ale až v osm.Rychle, rychle, rychle, rychle.....

Vezmu to polní cestou a už zatáčím do prava k cestě na ten statek.Už jsem skoro tam, stačí počkat až ho jeho ošetřovatelka přivede a vpustí do výběhu a pak odejde, jak to dosud dělala a bude to tak doufám dělat stále.Hele, už jde. Poníka vpouští do té ohrady, ale ouha, zůstává tam s ním a dala mu na hlavu nějakou věc, ke které je připnutej dlouhej provaz a začíná ho cvičit. Poník se jí však stále vykrucuje a snaží se běžet sem ke mně!To snad ne!On si pamatuje, že tu vždy stojím a dám mu nějakou dobrůtku, jako třeba jablko co mám na sváču, nebo cukr.

Už tu potají sedím dost dlouho.Když jsem se koukla na hodinky, čekal mě šok.Za pět minut osm.Co budu dělat?Jestli se opozdím, tak učitelka zavolá mé mámě a ta bude hned volat policii, že mě někdo někde znásilnil a odnes a zabil a nevím co ještě.Určitě ta paní s tím poníkem zachvilku skončí a já se budu moct nepozorovaně vytratit. Čím mě jenom ten poník mohl okouzlit?Ta paní nevypadá, že by v brzké době skončila.Musím vylézt!Tak teda pomalu vylézám.V první chvíli se mi zdá, že si mě ani nevšimli, ale hned co si to pomyslím, poník vesele zařehtá a vytrhne se jeho cvičitelce a běží za mnou.Jeho trenérka na mě volá, ať se zastavím, ale já stále utíkám.Najednou slyším ,, PRÁSK a BUM", ale radši se neotáčím a hlavou se mi honí ty nejčernější myšlenky: ,,Chtěj mě zastřelit" a najednou za sebou slyším Dup, dup, dup, dup a ještě zrychlím. Pak se mi najednou zapletou nohy a já upadnu uprostřed nějakého lesa přímo na ruku a pěkně to bolí.Když se otočím, uvidím jak za mnou stojí ten krásný, černý poník a dívá se mi do očí. Natáhnu k němu ruku a on zafrká a ujde několik kroků zpět, ale dál už nejde.Teď se zase přibližuje. Teď tu ruku nenatahuju, protože se bojím, aby se zase nevylekal a neutek mi.Ale on mi svoji hlavu přiblížil až k té mé a já jsem si řekla, že mě má určitě moc rád.On mě nejprve něžně, ale s postupem času stále důrazněji tahal za tričko.A v tu chvíli jsem si uvědomila, že nevím, kde jsem. ,,Koníčku, zaveď mě domů, prosím" šeptala jsem mu do hřívy a on, jakoby mi rozuměl začal poklusávat směrem na sever.Alespoň jsem si myslela že na sever.Ale zeměpis mi moc nešel a tak jsem si to jen namlouvala.Při cestě zpět jsem se jen divila, kolik jsem toho uběhla.

Když jsme došli na statek, paní tam už stála a čekala na nás.Čekala jsem, že se na mě utrhne, ale ona se jen usmála, převzala ode mně poníka a řekla: ,,Jsi velice šikovná, to musím uznat.Tohodle poníka se nikomu neodařilo zkrotit tak, jak jsi to udělala ty.Nikdy nešel vedle nikoho bez toho, že by to všude jinde bylo něčím ohrazeno.Ale taky jsem se tě chtěla zeptat, co jsi tu v tom křoví pohledávala?"

Ta paní mi přišla nesmírně sympatická a tak jsem ze sebe všechno vychrlila a jen jsem se divila, kolik věcí jsem měla na srdci.

Trenérka se jen usmála a podala mi bílou obálku.Rychle jsem jí schovala do tašky a hned jsem si vzpomněla, že jsem měla být dávno ve škole.Už jsem tam měla být půl hodiny.Cvičitelka poníka si asi všimla mého zdrceného výrazu při pohledu na hodinky a nabídla mi odvooz do školy bryčkou.Že prý jede ke strýcovi a veze mu seno pro jeho koně.Já jsem s velikou radostí přikývla.Paní zapřáhla koně Lucasa k bryčce a jely jsme.Za chvilku jsme byly před školou.Bryčku a tu paní se mi moc opouštět nechtělo, ale co se dalo dělat. Ve škole mě potkala příjemná událost.Jelikož jsme měli první hodinu supl, kamarádka se při zapisování do třídnice přihlásila i za mně a učitel si toho nevšiml.

Dalších pět hodin jsem nemyslela na nic jiného než na to, co je v té obálce.Hrozně jsem se těšila, jak si sednu na gauč, udělám si čaj a rozbalím obálku.Co v ní asi bude?

Teď-Už jsem doma.Nevydržela jsem to a obálku jsem rozbalila dřív, než jsem si vzpomněla na ten čaj, který jsem si chtěla v klídku vypít.V té obálce je složený papír.........no co by v ní bylo jinýho?!Pomalinko rozevírám dvě půlky papíru a v tu ránu mé oči jen jiskří.Je to........je to.......je to přihláška do jezdeckého klubu ,,Star Horse Club". ,,Jupí!" zakřičela jsem nechtěně a už na mě zvonili sousedi, ať nedělám rámus.Teď ještě zbývá přemluvit rodiče, abych tam mohla chodit.Rychle si dělám úlohu z matematiky a přitom si opakuji nacvičenou frázi, jak našim oznámím to, že bych ráda byla členkou tohoto jezdeckéhoo klubu. Už slyším chrastění klíče v zámku a přicházím mamce vstříc:

,,Ahoj mami!"(následuje pusa na máminu hladkou tvář),,Tak jak bylo v práci?"

,,No ahoj!"řekla udiveně máma ,,Co se děje?"zeptala se mě máma

,,Tady máš!"podala jsem jí už roztrženou obálku s přihláškou uvnitř a máma ji ihned vytáhla.

,,Tak co?"řekla jsem nedočkavě

,,Jaký tak co?!"řekla máma

,, No můžu?" už jsem byla nevrlá

,, Kam jako?" řekla zase máma

,, No tam, přece!"řekla jsem už skoro nepříčetně a ukázala na přihlášku

,,No já nevím...............koně jsou nebezpečná zvířata která kopou a koušou......"

,,Ale mami!"zaprosila jsem

,, Domluv to s tátou..."řekla

,, Tak dobře..." řekla jsem s kamennou tváří, ale uvnitř jsem se radovala, protože táta mi to určitě dovolí

Taky že dovolil.Hned zítra to tam zanesu cestou do školy.

Druhý den: Už zase běžím tou polní cestou k tomu statku a ta paní na mě už čeká a usmívá se..............................................že by věděla, že můžu chodit do jezdeckého oddílu?

Pokračování si přečtete v Limit Time2